Je tu léto, čas dovolených

Blíží se nám prázdniny, a to je čas přesunu národů. My, co jsme suchozemci, a k moři musíme dojet nebo doletět, máme tak 5 možností, jak se s dovolenou a časem pro odpočinek srovnat.

Milovníci moře to mají jasné, prostě vyrazit autem, autobusem, letadlem či jiným dopravním prostředkem k tomu moři, které je našemu srdci právě nejmilejší, nebo na co stačí peněženka.

Pak jsou ti, co milují hory a pohyb, tak ti mají také jasnou volbu. Vyrazit tam, kde to znají nebo naopak tam, co to ještě neznají. Na kole, v autě, autobusem nebo i letadlem. Hory jsou krásné v kteroukoliv roční dobu.

Jak jsme lidé různí, tak někteří právě o dovolených rádi poznávají krásy naší vlasti. Buď cestují od města k městu, od hradu k hradu, od zámku k zámku. Třeba se taky někde u vody nebo u lesa zaparkují a užijí si toho, co právě mají. Nebo někteří lidé zase rádi cestují po cizích zemí a seznamují se s kulturou jiných národů, poznávají krásy tam venku.

Pak tu jsou ti, co bez své zahrádky prostě žít neumějí, takže ti to mají také jasné.  Ti si prostě svoji pohodu vytvoří na své zahrádce, bez mimořádných nákladů, ale někdy i s mimořádnými náklady.

Jsou ovšem i tací, kteří by nejraději nevystrčili ani nos ze svého bytu nebo domečku. Ti si říkají, že doma je nejlíp. A taky mají pravdu.

Každý by si měl užít svoji dovolenou nebo čas volna tak, jak se mu chce, jak mu vyhovuje nejlépe. Důležité je, aby byl se svým časem tráveným o dovolené vnitřně srovnán. Důležité je si uvědomit, že žijeme teď, v této chvíli. Co bylo, bylo. Co bude, bude, ale to je jen naše očekávání věcí příštích.

U majáku

Já jsem letos strávila pouze týden (vloni 2 týdny) v Itálii u moře. Můj měsíc na dovolenou, kterou trávím se svými kamarádkami, je květen. Letos nám počasí opravu hodně přálo. Počasí bylo úžasné, teploučko, voda v moři čistá, teplá. Moře bylo téměř celý týden klidné jako rybník. Jezdíme stále na stejné místo, kde už skoro všechno známe. Máme svoji kavárnu se známým kavárníkem, svoji zmrzlinárnu se známými majiteli. Prostě vracíme se tam na známá místa, která milujeme. Letos jsme, jako každý rok, šly (my děvčata) na Maják. Moc mile nás překvapilo, že je už dokončena jeho rekonstrukce. Ale hlavně jsme byly mile překvapeny, že z majáku udělali multikulturní centrum. Měly jsme kliku, že jsme si mohly prohlédnout i interiéry majáku. Prostě nádhera. Oblast, která byla ještě před 5 lety pustá, jen obležená různými devianty, najednou ožila. Po deviantech ani vidu, ani slechu. Vznikly nové, zpevněné cesty, pláže pro majitele pejsků, kolaři u majáku mají desítky stojanů na kola. Teď už se všichni návštěvníci mohou po té dlouhé cestě i občerstvit, neboť ve dvoře majáku je i samoobslužný bufet s automaty na všechno, co si jen člověk může přát. No a WC je tam nové a zdarma.

Já Vám přeji, aby prázdniny a léto bylo alespoň z 80 % takové pěkné, jako bylo jaro. Užijte si své volné dny i dovolenou tak, jak si přejete a užívejte si všeho, co je Vám milé.

Třetí adventní víkend byl téměř všude rušný

Právě proběhlý adventní víkend se neobešel bez zpívání, bez výzdoby, bez trhovců se vším možným, bez prodejců ryb, …… prostě Vánoční rej nastal.

Téměř všude, i v našich nížinách a v dešťovém stínu, napadl sníh! Teď právě svítí sluníčko, takže je velmi příjemný pohled na zasněžené okolí. Není vůbec jisté, zda tady u nás sníh vydrží aspoň do zítřka. Ale nevadí, žijeme teď a tady, a právě teď a tady sníh leží! Tak si to užijme!

Já jsem přes víkend stihla udělat dvoje nepečené cukroví, tak se Vám musím pochlubit. Dělala jsem plněné datle balené v čokoládě a zdravé makové kuličky (bombu pro naše kosti).

Tak se pokochejte

Zdravé makové kuličky
Plněné datle balené v čokoládě

Jak se připravujete slavit Vánoce?

Pošťáci a přepravní společnosti nestíhají a hrozí se toho posledního týdne před Vánocemi. Obchody praskají ve švech a počasí je jak na houpačce, někde déšť, jinde sníh, někde sucho. Vánoce na sněhu bývají v našich končinách exotickou podívanou, kterou si v nížinách asi zase neužijeme. Ale vše je tak jak má být a musíme se srovnat s tím, že příroda si jede podle svého plánu.

No a i na nás je, abychom si užili ten předvánoční ruch podle své nátury. Pokud nejsme typičtí flegmatici, tak jsme dárky nakupovali už předem (já už od léta nakupovala, pokud mě něco zaujalo). Takže nakupování na poslední chvíli se nás nemusí týkat. Teď už jde jen o to najít ve svých skrýších vše, co jsme nakoupili, a pěkně to zabalit. No a na žádný dárek nezapomenout. To se taky může stát!

Já jsem letos rozhodla, že péct vánoční cukroví začnu 1.12. a do 10.12. budu mít upečeno, cukroví naplněné, nazdobené a podařilo se. Jen nestíhám fotit. Fotila jsem 6.12., kdy jsem měla hotovo vše, co má čas na proležení:

Já, protože si vždy předem dělám seznam, pro koho peču (mám muže s cukrovkou, takže doma mi může zůstat jen krabička), tak když jsem začala krabičkovat, tak jsem zjistila, že příští rok musím upéct alespoň dvojnásobnou dávku lineckého cukroví a vanilkových rohlíčků.

Letos bez mučení přiznávám, že jsem pekla klasické vánoční cukroví z receptů po své mamince. A fakt chutná.

Navíc jsem upekla jednu dávku lineckého cukroví bez lepku, které je taky moc dobré a není na něm poznat, že je úplně jinak. No a na perníčky jsem letos vyzkoušela nový recept z žitné mouky, a ty jsou taky moc dobré, měkoučké a rozhodně u nich pro příští roky zůstanu.

Teď přes víkend mám v plánu vrhnout se na nepečené cukroví, takže nějaké ty šlehačkové lanýžky, makové kuličky (aneb vápníková bomba) a plněné datle mandlemi obalenými v marcipánu.

Zítra začíná 3. adventní víkend, tak si ho užijte ve zdraví a v pohodě. Nenechte se vykolejit nějakým ruchem, prostě si užívejte tu Vánoční atmosféru.

Ať žije Levandule!

Ať žije Levandule!

Máme tu léto, čas kvetení. Levandule lékařská pochází ze západního Středomoří. V Itálii  ji najdeme i na plážových promenádách od května už plném květu. Tradiční oblastí pro pěstování je však oblast Provence v jihovýchodní Francii (obrázky rozkvetlých lánů jste už určitě viděli mnohokrát). Levandule má mnoho kultivarů a s oblibou se pěstuje i u nás, kde ji najdeme na zahrádkách, na terasách i v rámci parkové zeleně. Má ráda sucho, takže naše léta, poslední roky chudá na vodu, jí celkem vyhovují.

Co je však pro nás podstatné, že kromě toho, že krásně voní, je i prospěšná našemu zdraví, a to už věděli i antičtí Římané.

Římané byli první, kdo si nálev z květů levandule přidávali do koupelí pro uklidnění a regeneraci organismu. Ke koupelím lze využívat celé rostliny levandule nebo nálev  z nich, pokud přidáme i rozmarýn, zlepší se nám krevní oběh a celkově si oživíme organismus.

Levandule je však také součástí kořenící směsi – provensálské koření. Přidává se také do čajových směsí při bolestech hlavy, při nespavosti, při nervozitě a  závratích. Levandule mírně snižuje i krevní tlak.

Asi všichni víme, že pokud si přineseme domů kytičku levandule, v ten správný čas kvetení, kdy je ještě část kvítků nerozkvetlých, tak nám jednak provoní byt, ale taky může odpuzovat nepříjemný hmyz. Nasušené rostliny můžeme podrtit a naplnit do sáčků, které si můžeme umístit k polštáři pro lepší a klidnější spánek. Pokud vložíme do skříně, tak nám obsah pěkně provoní a navíc ochrání šatstvo před šatními moly.

Z levandule však lze udělat i olej, který má desinfekční účinky na rány, přičemž podporuje jejich hojení. Slouží také k potírání míst postižených revmatismem, pomáhá při natržených svalech, bolestech a zánětech nervů.

Recept na olej jsem Vám přinesla od MUDr. Zbyňka Mlčocha z jeho webu www.bylinkyprovsechny.cz:

Do 0,5-0,7 litru olivového oleje sypeme za stálého míchání čerstvě nadrobno nasekané květy nebo drogu z lékárny. A sypeme tak dlouho, pokud nedostaneme homogenní, hustou a ještě tekutou směs. Směs dáme do vhodné nádoby a za občasného promíchání ji necháme stát na tmavém místě 6 – 8 týdnů. Poté přecedíme, ale scezené byliny ještě mírně zahřejeme a olej z nich vytlačíme. A máme hotovo! 

Olej vtíráme do pokožky po celém okolí bolavých míst. Při bolestech hlavy a při migréně ho vtíráme do pokožky na spáncích a na čele a zároveň užíváme několikrát denně 10 kapek na lžičce, zapíjíme trochou teplého čaje.

Teď Vám ještě přidám jednu babskou radu od paní profesorky Strunecké:

Víno s levandulí – Do zvoleného vína vložíme snítku levandule a necháme extrahovat při pokojové teplotě v dobře uzavřené láhvi (já používám Merlot italské provenience v láhvi 1,5 litru se šroubovacím uzávěrem). Extrahujeme levanduli ideálně 3 dny (Italské levanduli stačilo 24 hodin). Poté pijeme 1 sklenku denně (ženy 1-2 dcl, muži max. 4 dcl).

V čem nám víno s levandulí pomůže? 

  • reguluje činnost trávicího traktu
  • čistí žlučovody a žlučník
  • upravuje činnost jater, žaludku a střev
  • u žen pomáhá na pročištění ženských orgánů
  • u mužů přispívá ke zmírnění potíží s prostatou

Bílé víno s levandulí se léčebně pije 14 dní odpoledne kolem 17. hodiny, nejlépe nalačno.

Středně těžké červené víno s levandulí se léčebně pije 14 dní ideálně půl hodiny před oběhem. Čistí krev, posiluje krvetvorbu, zlepšuje náladu a harmonizuje činnost žláz s vnitřní sekrecí. Je vhodné zejména pro ženy.

Takže už víte, proč máme provolávat kvetoucí Levanduli sláva? Ať zdraví slouží, přátelé!

Cuketové pokušení

Je čas léta, a taky čas zvětšujících se cuket. Většina z nás miluje ty menší, takové ty Italské. Ale po několikadenních pravidelných deštících cukety rostou jak z vody.

A já mám pro Vás dneska takovou odlehčenou verzi lívanečků právě z cuket.

Co budete potřebovat na cca 15 – 20 lívanečků (to podle toho, jak silné je uděláte).

1 hrnek špaldové mouky, špetička soli

1 lžičku jedlé sody ( či prášku do pečiva) – já používám sodu

1 hrnek nahrubo nastrouhané cukety (tu jemnou i se slupkou)

2 vejce

a mléko dle potřeby (max. hrníček)

na ozdobu kysanou smetanu a na vylepšení zamilované ovoce

Do mouky se špetkou soli zamícháme sodu, přidáme nastrouhanou cuketu, do trochy mléka vyklepneme vejce a lehce prošleháme a nalijeme do těsta. Podle potřeby dolijeme mléko, aby bylo těsto na lívance tak akorát, ani moc tekuté, ani moc tuhé.

Ideální je, pokud máme lívanečník, do toho se nám lívanečky dělají nejlépe, pánev jen lehce potřeme svým zamilovaným olejem (já kokosovým). No a osmažíme po obou stranách.

Takhle jsem je osmažila: 

Já si zdobím kysanou smetanou a na ni jaké ovoce zrovna mám, takže aktuálně rozvar z malin.

Takhle jsem si nazdobila: 

První várku jsem dělala dost silnou, tak pak jsem těsta ubrala, aby lívance nebyly moc silné, slabší jsou lepší zvlášť po nazdobení!

Přeji Dobrou chuť a ať se Vám i cuketám letos daří!

 

Snídáte?

Snídáte?

Já se přiznám, že odjakživa snídám. V mém poměrně dlouhém životě nenastala doba, kdy bych neměla čas se nasnídat. Když byli děti malé, tak jsme měli snídani jako ranní rituál. A ten rituál si držím dodnes.

Fakt je, že jsem donedávna moc neřešila, co budu snídat. Prostě jsem si namazala chleba s čímkoliv, co se našlo v lednici nebo si dala něco sladkého, pečeného, co jsem upekla já, v minulosti babička či maminka nebo se dalo koupit v pekárně.

Ale to, co snídám, jsem začala hlídat poté, kdy jsem prošla kurzem výživového poradenství. To jsem začala víc zkoumat co mému tělu dělá dobře, co nezatěžuje moc slinivku a dělá dobře i mému churavému trávicímu traktu. Můj ranní snídaňový rituál vypadá tak, že si ráno plánuji na 3 hodiny (to si jako aktivní důchodkyně mohu dovolit, to se mám, co?)

Takže ráno začínám nakopávacím kokteilem (ten je zatím tajný, ale brzy Vám ho odtajním).  Pak půlhodinky mám na svoji ranní meditaci. Poté si dám panáka Aloe Vera Gelu (od LR). A mám další 1/2 hodinku pro sebe (třeba strávenou v koupelně). Pak jsou na řadě předsnídaňové vitamíny skupiny B. A začínám pracovat na své snídani (tedy na té začínám pracovat většinou už předem večer, kdy si namočím chia semínka, sušené nesířené ovoce a oříšky). No a vařím si kaši (občas se mi povede, že nestihnu koupit suroviny, tak to je ta výjimka, kdy si umíchám třeba tvaroh). Kaše vařím z ovesných vloček nebo z žitných vloček či špaldových vloček, výběr je dneska opravdu široký (instantní hotové kaše neberu!). Vaření kaše nezabere déle než 5-10 minut podle toho, z čeho zrovna kaši vařím. Už to mám odměřené, 3 vrchovaté lžíce vloček do necelého čtvrtlitru vody, lehounce osolím. Do uvařené kaše, která vypadá asi takhle

si přidám lžičku medu, půl lžičky skořice, ždibec másla, a dodám lžičku namočených chia-semínek, lžičku lněných semínek, zhruba lžíci namočených sušených plodů a lžíci namočených nasekaných ořechů. No a kaši si zdobím, teď aktuálně rozvařenými malinami, nebo hrstí jakýchkoliv bobulí, které jsou zrovna doma. Pokud mám kvítka sedmikrásek, tak dozdobím ještě kvítky.

Nazdobené jen rozvarem z malin to vypadá takhle

V průběhu snídaně si sezobnu ty doplňky, které mají rády konzumaci při jídle (např. Lecithin).

No a cca 1/2 hodiny po jídle si vypiju čaj spolu s posnídaňovými vitamíny a minerály, které je vhodné brát po jídle Magnesium a vitamín B2.

Výhodou ranního snídání kaší je ta, že se snídaní vydržím celé dopoledne až do oběda. Žádný hlad, žádná mlsná mě nehoní.

Co snídáte Vy? Posloucháte své tělo, co mu dělá dobře? Napište mi na zstysova@seznam.cz

 

Homocystein – důležitý ukazatel pro zdraví

Přiznávám, že jsem tak trochu víc posedlá zdravím a okolnostmi, které nám všem naše zdraví mohou ovlivňovat. Protože moje poradna je zdravá, tak hledám pochopitelně vše, co nám naše zdraví může ovlivňovat pozitivně. Abychom opravdu mohli žít život bez nemocí.

No a protože na každém svém kroku, v každé knize, kde se píše o zdraví a dlouhověkosti narážím na kapitoly o vlivu homocysteinu na naše zdraví, tak mi to nedá a zvu Vás opravdu seriózně na docela krátkou exkurzi do našich buněk.

Odkazuji přitom na knihu dvou chytrých Američanů Raye Kurzweila a Terryho Grossmana M.D.: Jak radikálně prodloužit svůj život Fantastická cesta s podtitulem Žijte tak dlouho, abyste mohli žít navždy. Podařilo se mi ji koupit po delším hledání. A v ní jsem hned narazila právě na homocystein.

Výňatek z kapitoly 13 – Metylace – klíčový proces pro naše zdraví

„Metylace je jednoduchý chemický proces, při kterém se metylová skupina – jeden atom uhlíku a tři atomy vodíku (CH3) – připojí k dalším molekulám. /Moje vsuvka – právě v této fázi záleží, zda v tomto místě je vše tak, jak má být- dostatek vitamínů, minerálů a enzymů – protože pokud není, tak může nastat velký problém, kterému autoři říkají abnormální metylace/. Abnormální metylace může být původcem celoživotních potíží, které člověka provázejí doslova od kolébky až do hrobu. Je hlavní příčinou defektů neurální trubice, jako je vrozený zadní rozštěp páteře nebo vrozená absence celého mozku či jeho podstatné části, s životem neslučitelného stavu, při kterém je mozek obnažený a nedostatečně vyvinutý. Tato jednoduchá biochemická reakce má dalekosáhlý vliv na syntézu DNA, aktivaci nebo deaktivaci genů v buňce, detoxikaci a metabolismus.

Protože existují genetické variace, je obnormální metylace nesmírně častá. V závislosti na věku a etnické příslušnosti má asi 10-44 % populace potíže s řádnou metylací, které mohou vést k rakovině děložního hrdla a tlustého střeva, ischemické chorobě srdeční, mozkovým příhodám, Alzheimerově chorobě a dalším nežádoucím stavům. Naštěstí se dá snadno odhalit správnými testy /moje vsuvka: na zjištění hladiny homocysteinu/ a snadno korigovat pomocí nutričních doplňků. Většina lékařů však tyto testy rutinně neprovádí, a mnoho lidí tak zjistí, že má poruchu metylace, až když trpí jejími negativními důsledky.“

Z knihy vybírám případy, kdy abnormální metylace (projevuje se tím, že máme zvýšenou hladinu homocysteinu v krvi) může způsobovat tyto změny našeho zdraví:

  1. Změny DNA – může vést k dramatickým (někdy až katastrofálním) genetickým změnám, může mít vliv i na vznik rakoviny.
  2. Blokování detoxikace – mohou se v těle kumulovat toxické kovy, toxiny z prostředí – jako pesticidy, či přebytky našemu tělu vlastních hormonů a narušovat řadu normálních tělesných funkcí, může mít vliv i na vznik několika druhů rakoviny.
  3. Působení na mozek – zvýšené riziko vzniku Alzheimerovy choroby a má vliv i na poruchy nálad, deprese a paranoii.
  4. Kardiovaskulární onemocnění – zvýšená hladina homocysteinu může působit toxicky na vnitřní výstelku tepen, přímo poškozuje vnitřní stěny tepen a způsobuje jejich praskání. Zvyšuje zánětlivost a může způsobit srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici.

Já ze své osobní praxe mohu doplnit, že zvýšená hladina homocysteinu může vést také k neschopnosti donosit mininko. Takže pokud nechcete zažívat ten zmar, potrat, potrat, potrat, tak si nechte předem změřit hodnoty svého homocysteinu. A snižte si homocystein na svoji fyziologickou hranici.

Autoři knihy doporučují všem, všem, všem, nechat si zjistit hladinu homocysteinu.  Pod dohledem odborníka si ji nechat upravit, protože každý jsme jedinečný a na každého platí jiné dávky vitamínů, které hladinu homocysteinu dokáží udržet na ideálních hodnotách. 

Já ze své praxe doporučuji, nechte si hladinu homocysteinu zjistit, i když nepociťujete žádné příznaky chorob. Když už příznaky pociťujete, tak už bývá obtížnější (občas i nemožné) naladit organismus na program zdraví a život bez nemocí.

Chcete žít život bez nemocí? Tak mě aktivujte. Moje zdravá poradna je Vám blízko, i když si můžete myslet, že je daleko.

 

 

 

Jak si ceníte svého zdraví?

Asi všichni máme zkušenost s fungováním našeho zdravotnictví. Máme sice špičkové odborníky, které nám svět může závidět, ale ta obyčejná zdravotní péče je trochu na štíru s tím léčením.

Tak, jak je nastaveno naše zdravotnictví, tak léčení  na praktické bázi vypadá tak, že se předepisují léky, které jen potlačují něco, co pacienta trápí. A to není potřeba ani říkat, že ty chemické preparáty pacientům na jedné straně v něčem uleví, ale na druhé straně natropí další škody někde vedle.

Taky je to o tom, že se za posledních 50 let snížily limity. Takže co bylo před lety normální, tak je dneska moc a šup brát prášky. Přitom by leckdy stačilo něco změnit, např. začít pít ledvinový čaj, víc pohybu, lehkou změnu jídelníčku,…..

Prostě víc tlačit na prevenci. 

Bohužel občas i pacient je na vině, protože si radši vezme prášek, než by šel udělat svých 3000 kroků nebo snížil přijímané maso na 2x týdně.

Přijměme však tu základní životní pravdu, že za zdraví jsme odpovědný každý sám sobě!

Všichni bychom chtěli žít ve zdraví, tedy bez nemocí. Dožili se ve zdraví zaslouženého důchodu, užili si svých vnoučat, pravnoučat, svých zahrádek, dovolených na těch nejzajímavějších místech světa nebo si prostě jen užívali klidu a pohody. Hlavně to zdraví!

Přitom co máme na internetu rad, co nejíst, co jíst víc. Co je všech možných výživových poradců, kteří připraví jídelníček na míru (to už je ale většinou za peníze). No ale to už musí být velká motivace! Koupit si jídelníček a ještě ho dodržovat, včetně doporučeného pohybu.

Já mám svoji zdravou poradnu, je mi proti mysli někoho lámat, co by dělat neměl. Ale když mým posláním je opravdu pomáhat klientům najít právě pro ně tu cestu, jak na tomto světě a se svými blízkými, či se svými koníčky být tak dlouho, jak jen to půjde a k tomu být jak fyzicky, tak i psychicky v dobré kondici. Není to žádná báchorka! Je to jen opravdu o tom, vzít život do svých rukou, podívat se na svůj život shora, zamyslet se, co dělám blbě a co bych třeba změnit přece jen mohl/a.

Pokud se sami sobě staneme manažerem svého zdraví, tak si přece nebudeme zbytečně škodit. Jsme to my, s kým se musíme celý život rovnat, vycházet spolu, aby vše fungovalo tak, jak má. No a pokud nějaký ten neduh přece jen máme, tak je načase opravdu se nějak změnit. A taky si do svého měsíčního rozpočtu nějakou tu korunu na to, co mi pomůže, ale nezatíží organismus další chemií, vyhradit.

No a pokud Vás teď slyším, že nemáte peněz nazbyt, tak u mě v poradně můžete získat i příležitost, jak si na přilepšení svého zdraví můžete přivydělat.

Nic světoborného, práce z domova, s kvalitním zázemím a za poctivé peníze! 

Užijte si ve zdraví závěr roku 2016

Jak vnímáte čas bilancování Vy? Něco končí, ale před tím máme ty nejkrásnější svátky celého roku, které milují zejména děti. Pro ně obvykle chystáme překvapení, necháme je psát či kreslit dopisy pro Ježíška. A jak se doba mění, tak se mění i přání dětí (dnes už našich vnoučat), co by chtěli pod stromečkem letos najít. Nevím, jak to vidíte Vy, ale mně připadá, že je doba dost militantní (svítící meče vedou). Ale na druhou stranu děti mají snahu svět zlepšit, porazit ty zlé, a být těmi dobrými, kteří zachrání svět. A kluci byli asi vždycky spíš pro hračky technického (občas i vojenského) ražení (auta, pásáky, tanky, luky, šípy, ….). Vnučky nemáme, tak netuším, zda stále holčičky milují panenky, kočárky, kuchyňky, … nebo se jejich vkus s časem změnil. Ať je to, jak je, tak doba si žádá své a děti jsou dnes prostě jiné, než jsme byli my.

Však i my, jako dospělí se měníme. Někdy si to uvědomujeme, někdy ne. I naše děti a vnoučata nás mění. Ať chceme nebo ne, tak technický pokrok zasahuje do našich každodenních životů. Jak jsme mohli vyrůst bez mobilních telefonů, tabletů, iPadů a všeho ostatního? Mohli a docela v klidu. A dneska vnuk docela se zájmem poslouchá jaké jsme my měli dětství bez těch všech technických vymožeností.

Jaký bude svět v následujících letech? Jaký si ho uděláme, jak se budeme chovat k naší přírodě, k našim životům, k sobě samým!

Já Vám do toho nového roku 2017 přeji, aby to byl Váš šťastný rok, rok splněných přání a cílů, rok plný pozitivních zpráv, milých a přátelských setkání. Ať se Vám daří! A na své zdraví nezapomínejte, nic cennějšího totiž nemáme!

Mých testovacích 14 dní bez lepku

Všichni jsme sice dokonalé bytosti, ale často v nás hlodá něco, co naší dokonalosti chybí. Nevím, jak to máte právě vy, ale já, která mám zdravou poradnu a pořád studuju a studuju, tak jsem si vyčetla, že o funkci našich střev vypovídá také stav našeho čela (čtete správně, to co je součástí našeho obličeje). Mě už před 3 roky řekl můj skvělý pan doktor Erben, že mám problém ve střevech. Takže si svá střeva celkem hýčkám, dopřávám jim probiotika i prebiotika a spoustu dalších libůstek, ale čelo je pořád hrubší než zbytek tváře.

Tak jsem se rozhodla, že na 14 dní vyzkouším život bez lepku. Magické datum 1.11. včera nastalo, tak jsem se do toho pustila. Protože jsem zeleninová a oříšková, tak bych to měla bez problémů zvládnout. Rodina to se mnou bude muset vydržet, žádné pečení, žádné houstičkování.

Snídaně jsem měla zatím 2, takže bílý jogurt, chia semínka, lněná semínka, ovoce, oříšky. To, co se červení, je letos zřejmě poslední lehký malinový rozvar ze zahrádky.

snidane-jogur-s-ovocem-a-orechy

 

Dopolední svačinku jsem měla rýžový chlebík s pomazánkou z cizrny. Chutnalo mi.

ryzovy-chlebik-s-cizrnovou-pom

Oběd jsem zvládla se smaženicí doplněnou kukuřičnými plackami. Na fotce to vypadá sice divně, ale pochutnala jsem si.

smazenice

Odpolední svačinu jsem měla zeleninový salát zakápnutý oliváčkem a posypáno dýňovými semínky.

No a k večeři jsem si dala karpačo z červené uvařené řepy, počesnekováno, posypáno rukolou, postrouháno parmezánem (ještě z Itálie) a pokapáno bohatě oliváčkem. Zase moc dobré.

vecere-repa-s-rukolou

K tomu jsem celý den pila čerstvou šťávičku z mrkve, jablíčka a řepy, pocitronkováno, rozmixováno. A muž to dělá tak husté, že to musím zředit vodičkou. Jsem čajíčková, takže jsem taky čajíčkovala, a pila mátový a večer čerstvý zázvorový čajík a pochopitelně i normální čistou vodičku. Vyfotila jsem Vám ranní šťávičku, která už je naředěná čistou vodičkou, protože ji dělá můj muž a to hodně hustou.

ziva-stava-z-repy-mrkve-a-jablka

Zeleninová šťáva je náš každodenní rituál, tak tu Vám už víc fotit nebudu, jen pokud by se nám změnila barva. Zatím u nás frčí červená řepa.

Snídaně zatím taky neměním, bílý jogurt bez škrobu a k tomu chia semínka, podrcená lněná semínka, lžíci bez škrobové vlákniny, ovoce, a ořechy, občas lžičku medu nebo datlového bio sirupu.

Svačiny střídám, pořídila jsem si rýžové chlebíky bez lepku a na ty si mažu pomazánky (cizrna, cotage, tvaroh s něčím) a doplňuji zeleninkou nebo semínky. Pro příklad jsem Vám vyfotila chlebíky, které jsem si pořídila a pak namazané chlebíky s cotage a konopnými semínky. Jen se mi obrázky nedaří vyrovnat do roviny.

ryzove-chlebiky

chlebiky-s-konopseminky

Miluju polévky, takže ve čtvrtek jsem si uvařila jemnou žampionovou, ty zelené fleky jsou čerstvá petrželka a ty hnědé fleky dýňový olej, ten já si přidávám do každé své polévky. Polévky zahušťuji jen přidáním jedné brambory, kterou v polévce uvařím a pak všechno tyčovým mixerem rozšmelcuju. Občas si nějakou zeleninku vyndám, abych neměla krém ze všeho. Ale ze žampionů jsem si udělala fakt krémovou polévku.

zampionova-polevka

Oběd jsem si upekla na 2 dny, a to ze své oblíbené dýně. Pekla jsem ji zároveň s brambory, oliváčkem, bylinkami a nakonec přidala mozzarelu. Taky si k tomu vždycky přihodím paličku česneku.

zapecena-dyne-s-mozarelou

Až obměním svůj jídelníček, tak Vám to sem napíšu. Pokud nezapomenu fotit, tak to budete mít i s obrázkem.

Zatím mám za sebou 2 a půl dne, tak na sobě pozoruji jen, že se mi zrychluje krok (ale možná je to i docela chladným větrem, který tu minulé dva dny docela foukal).

Tak jsem se Vám dlouho neohlásila, dneska mám už 10. den bez lepku a cítím se výborně. Jen jsem Vám zapomněla fotit. Ale věřte, že dietu bez lepku fakt stále držím. Myslím, že se jí budu držet a potraviny s lepkem jíst jen příležitostně a v opravdu malém množství.

Snídaně dávám pořád bílý čistý jogurt s lžičkou skořice, namočených chia semínek, namletou lžící lněných semínek, hrstí namočených ořechů a ovocem, co dům dá (hlavně jablíčka, ta se nám povedla koupit u sadaře opravdu výborná).

Svačím čerstvý půllitr zeleninových šťáv (do půllitrtové láhve si naředím 1/4 litr hutné šťávy).

Dneska jsem si udělala čočkový salát k obědu (snědla a nevyfotila!)

Na odpolední svačinu mám připravený salát ze zelí, mrkve a křenu s kapkou citronu. Co si dám k večeři teprve uvidím, ale určitě to bude kukuřičný chlebík nejspíš s gervais a paprikou.

zelny-salat-s-krenem

Dneska je pondělí 14.11.2016, takže můj poslední testovací den bez lepku. Ale protože se cítím lépe, jsem taková lehčí, akčnější, tak u bezlepku zůstanu. Ne tedy úplně na 100 %, ale na 99 % ano. Už teď jsme se naučili vařit bez zahušťování jíškou. Náš tyčový mixer je v provozu téměř každý den, takže polévky, omáčky, vše zahušťujeme buď přidáním brambory nebo více zeleniny. Chleba a housky mi nechybí. Naučila jsem se jíst kukuřičné chleby, které mi fakt chutnají. Časem určitě objevím i další vychytávky, které chleba či rohlíky či housky nahradí.

kukuricne-placky

Pokud jste také bezlepkoví, tak mi na můj e-mail: zstysova@seznam.cz můžete poslat své nápady či recepty z Vašich oblíbených.