Je tu léto, čas dovolených

Blíží se nám prázdniny, a to je čas přesunu národů. My, co jsme suchozemci, a k moři musíme dojet nebo doletět, máme tak 5 možností, jak se s dovolenou a časem pro odpočinek srovnat.

Milovníci moře to mají jasné, prostě vyrazit autem, autobusem, letadlem či jiným dopravním prostředkem k tomu moři, které je našemu srdci právě nejmilejší, nebo na co stačí peněženka.

Pak jsou ti, co milují hory a pohyb, tak ti mají také jasnou volbu. Vyrazit tam, kde to znají nebo naopak tam, co to ještě neznají. Na kole, v autě, autobusem nebo i letadlem. Hory jsou krásné v kteroukoliv roční dobu.

Jak jsme lidé různí, tak někteří právě o dovolených rádi poznávají krásy naší vlasti. Buď cestují od města k městu, od hradu k hradu, od zámku k zámku. Třeba se taky někde u vody nebo u lesa zaparkují a užijí si toho, co právě mají. Nebo někteří lidé zase rádi cestují po cizích zemí a seznamují se s kulturou jiných národů, poznávají krásy tam venku.

Pak tu jsou ti, co bez své zahrádky prostě žít neumějí, takže ti to mají také jasné.  Ti si prostě svoji pohodu vytvoří na své zahrádce, bez mimořádných nákladů, ale někdy i s mimořádnými náklady.

Jsou ovšem i tací, kteří by nejraději nevystrčili ani nos ze svého bytu nebo domečku. Ti si říkají, že doma je nejlíp. A taky mají pravdu.

Každý by si měl užít svoji dovolenou nebo čas volna tak, jak se mu chce, jak mu vyhovuje nejlépe. Důležité je, aby byl se svým časem tráveným o dovolené vnitřně srovnán. Důležité je si uvědomit, že žijeme teď, v této chvíli. Co bylo, bylo. Co bude, bude, ale to je jen naše očekávání věcí příštích.

U majáku

Já jsem letos strávila pouze týden (vloni 2 týdny) v Itálii u moře. Můj měsíc na dovolenou, kterou trávím se svými kamarádkami, je květen. Letos nám počasí opravu hodně přálo. Počasí bylo úžasné, teploučko, voda v moři čistá, teplá. Moře bylo téměř celý týden klidné jako rybník. Jezdíme stále na stejné místo, kde už skoro všechno známe. Máme svoji kavárnu se známým kavárníkem, svoji zmrzlinárnu se známými majiteli. Prostě vracíme se tam na známá místa, která milujeme. Letos jsme, jako každý rok, šly (my děvčata) na Maják. Moc mile nás překvapilo, že je už dokončena jeho rekonstrukce. Ale hlavně jsme byly mile překvapeny, že z majáku udělali multikulturní centrum. Měly jsme kliku, že jsme si mohly prohlédnout i interiéry majáku. Prostě nádhera. Oblast, která byla ještě před 5 lety pustá, jen obležená různými devianty, najednou ožila. Po deviantech ani vidu, ani slechu. Vznikly nové, zpevněné cesty, pláže pro majitele pejsků, kolaři u majáku mají desítky stojanů na kola. Teď už se všichni návštěvníci mohou po té dlouhé cestě i občerstvit, neboť ve dvoře majáku je i samoobslužný bufet s automaty na všechno, co si jen člověk může přát. No a WC je tam nové a zdarma.

Já Vám přeji, aby prázdniny a léto bylo alespoň z 80 % takové pěkné, jako bylo jaro. Užijte si své volné dny i dovolenou tak, jak si přejete a užívejte si všeho, co je Vám milé.

Třetí adventní víkend byl téměř všude rušný

Právě proběhlý adventní víkend se neobešel bez zpívání, bez výzdoby, bez trhovců se vším možným, bez prodejců ryb, …… prostě Vánoční rej nastal.

Téměř všude, i v našich nížinách a v dešťovém stínu, napadl sníh! Teď právě svítí sluníčko, takže je velmi příjemný pohled na zasněžené okolí. Není vůbec jisté, zda tady u nás sníh vydrží aspoň do zítřka. Ale nevadí, žijeme teď a tady, a právě teď a tady sníh leží! Tak si to užijme!

Já jsem přes víkend stihla udělat dvoje nepečené cukroví, tak se Vám musím pochlubit. Dělala jsem plněné datle balené v čokoládě a zdravé makové kuličky (bombu pro naše kosti).

Tak se pokochejte

Zdravé makové kuličky
Plněné datle balené v čokoládě

Jak se připravujete slavit Vánoce?

Pošťáci a přepravní společnosti nestíhají a hrozí se toho posledního týdne před Vánocemi. Obchody praskají ve švech a počasí je jak na houpačce, někde déšť, jinde sníh, někde sucho. Vánoce na sněhu bývají v našich končinách exotickou podívanou, kterou si v nížinách asi zase neužijeme. Ale vše je tak jak má být a musíme se srovnat s tím, že příroda si jede podle svého plánu.

No a i na nás je, abychom si užili ten předvánoční ruch podle své nátury. Pokud nejsme typičtí flegmatici, tak jsme dárky nakupovali už předem (já už od léta nakupovala, pokud mě něco zaujalo). Takže nakupování na poslední chvíli se nás nemusí týkat. Teď už jde jen o to najít ve svých skrýších vše, co jsme nakoupili, a pěkně to zabalit. No a na žádný dárek nezapomenout. To se taky může stát!

Já jsem letos rozhodla, že péct vánoční cukroví začnu 1.12. a do 10.12. budu mít upečeno, cukroví naplněné, nazdobené a podařilo se. Jen nestíhám fotit. Fotila jsem 6.12., kdy jsem měla hotovo vše, co má čas na proležení:

Já, protože si vždy předem dělám seznam, pro koho peču (mám muže s cukrovkou, takže doma mi může zůstat jen krabička), tak když jsem začala krabičkovat, tak jsem zjistila, že příští rok musím upéct alespoň dvojnásobnou dávku lineckého cukroví a vanilkových rohlíčků.

Letos bez mučení přiznávám, že jsem pekla klasické vánoční cukroví z receptů po své mamince. A fakt chutná.

Navíc jsem upekla jednu dávku lineckého cukroví bez lepku, které je taky moc dobré a není na něm poznat, že je úplně jinak. No a na perníčky jsem letos vyzkoušela nový recept z žitné mouky, a ty jsou taky moc dobré, měkoučké a rozhodně u nich pro příští roky zůstanu.

Teď přes víkend mám v plánu vrhnout se na nepečené cukroví, takže nějaké ty šlehačkové lanýžky, makové kuličky (aneb vápníková bomba) a plněné datle mandlemi obalenými v marcipánu.

Zítra začíná 3. adventní víkend, tak si ho užijte ve zdraví a v pohodě. Nenechte se vykolejit nějakým ruchem, prostě si užívejte tu Vánoční atmosféru.

Cuketové pokušení

Je čas léta, a taky čas zvětšujících se cuket. Většina z nás miluje ty menší, takové ty Italské. Ale po několikadenních pravidelných deštících cukety rostou jak z vody.

A já mám pro Vás dneska takovou odlehčenou verzi lívanečků právě z cuket.

Co budete potřebovat na cca 15 – 20 lívanečků (to podle toho, jak silné je uděláte).

1 hrnek špaldové mouky, špetička soli

1 lžičku jedlé sody ( či prášku do pečiva) – já používám sodu

1 hrnek nahrubo nastrouhané cukety (tu jemnou i se slupkou)

2 vejce

a mléko dle potřeby (max. hrníček)

na ozdobu kysanou smetanu a na vylepšení zamilované ovoce

Do mouky se špetkou soli zamícháme sodu, přidáme nastrouhanou cuketu, do trochy mléka vyklepneme vejce a lehce prošleháme a nalijeme do těsta. Podle potřeby dolijeme mléko, aby bylo těsto na lívance tak akorát, ani moc tekuté, ani moc tuhé.

Ideální je, pokud máme lívanečník, do toho se nám lívanečky dělají nejlépe, pánev jen lehce potřeme svým zamilovaným olejem (já kokosovým). No a osmažíme po obou stranách.

Takhle jsem je osmažila: 

Já si zdobím kysanou smetanou a na ni jaké ovoce zrovna mám, takže aktuálně rozvar z malin.

Takhle jsem si nazdobila: 

První várku jsem dělala dost silnou, tak pak jsem těsta ubrala, aby lívance nebyly moc silné, slabší jsou lepší zvlášť po nazdobení!

Přeji Dobrou chuť a ať se Vám i cuketám letos daří!

 

Užijte si ve zdraví závěr roku 2016

Jak vnímáte čas bilancování Vy? Něco končí, ale před tím máme ty nejkrásnější svátky celého roku, které milují zejména děti. Pro ně obvykle chystáme překvapení, necháme je psát či kreslit dopisy pro Ježíška. A jak se doba mění, tak se mění i přání dětí (dnes už našich vnoučat), co by chtěli pod stromečkem letos najít. Nevím, jak to vidíte Vy, ale mně připadá, že je doba dost militantní (svítící meče vedou). Ale na druhou stranu děti mají snahu svět zlepšit, porazit ty zlé, a být těmi dobrými, kteří zachrání svět. A kluci byli asi vždycky spíš pro hračky technického (občas i vojenského) ražení (auta, pásáky, tanky, luky, šípy, ….). Vnučky nemáme, tak netuším, zda stále holčičky milují panenky, kočárky, kuchyňky, … nebo se jejich vkus s časem změnil. Ať je to, jak je, tak doba si žádá své a děti jsou dnes prostě jiné, než jsme byli my.

Však i my, jako dospělí se měníme. Někdy si to uvědomujeme, někdy ne. I naše děti a vnoučata nás mění. Ať chceme nebo ne, tak technický pokrok zasahuje do našich každodenních životů. Jak jsme mohli vyrůst bez mobilních telefonů, tabletů, iPadů a všeho ostatního? Mohli a docela v klidu. A dneska vnuk docela se zájmem poslouchá jaké jsme my měli dětství bez těch všech technických vymožeností.

Jaký bude svět v následujících letech? Jaký si ho uděláme, jak se budeme chovat k naší přírodě, k našim životům, k sobě samým!

Já Vám do toho nového roku 2017 přeji, aby to byl Váš šťastný rok, rok splněných přání a cílů, rok plný pozitivních zpráv, milých a přátelských setkání. Ať se Vám daří! A na své zdraví nezapomínejte, nic cennějšího totiž nemáme!

Mých testovacích 14 dní bez lepku

Všichni jsme sice dokonalé bytosti, ale často v nás hlodá něco, co naší dokonalosti chybí. Nevím, jak to máte právě vy, ale já, která mám zdravou poradnu a pořád studuju a studuju, tak jsem si vyčetla, že o funkci našich střev vypovídá také stav našeho čela (čtete správně, to co je součástí našeho obličeje). Mě už před 3 roky řekl můj skvělý pan doktor Erben, že mám problém ve střevech. Takže si svá střeva celkem hýčkám, dopřávám jim probiotika i prebiotika a spoustu dalších libůstek, ale čelo je pořád hrubší než zbytek tváře.

Tak jsem se rozhodla, že na 14 dní vyzkouším život bez lepku. Magické datum 1.11. včera nastalo, tak jsem se do toho pustila. Protože jsem zeleninová a oříšková, tak bych to měla bez problémů zvládnout. Rodina to se mnou bude muset vydržet, žádné pečení, žádné houstičkování.

Snídaně jsem měla zatím 2, takže bílý jogurt, chia semínka, lněná semínka, ovoce, oříšky. To, co se červení, je letos zřejmě poslední lehký malinový rozvar ze zahrádky.

snidane-jogur-s-ovocem-a-orechy

 

Dopolední svačinku jsem měla rýžový chlebík s pomazánkou z cizrny. Chutnalo mi.

ryzovy-chlebik-s-cizrnovou-pom

Oběd jsem zvládla se smaženicí doplněnou kukuřičnými plackami. Na fotce to vypadá sice divně, ale pochutnala jsem si.

smazenice

Odpolední svačinu jsem měla zeleninový salát zakápnutý oliváčkem a posypáno dýňovými semínky.

No a k večeři jsem si dala karpačo z červené uvařené řepy, počesnekováno, posypáno rukolou, postrouháno parmezánem (ještě z Itálie) a pokapáno bohatě oliváčkem. Zase moc dobré.

vecere-repa-s-rukolou

K tomu jsem celý den pila čerstvou šťávičku z mrkve, jablíčka a řepy, pocitronkováno, rozmixováno. A muž to dělá tak husté, že to musím zředit vodičkou. Jsem čajíčková, takže jsem taky čajíčkovala, a pila mátový a večer čerstvý zázvorový čajík a pochopitelně i normální čistou vodičku. Vyfotila jsem Vám ranní šťávičku, která už je naředěná čistou vodičkou, protože ji dělá můj muž a to hodně hustou.

ziva-stava-z-repy-mrkve-a-jablka

Zeleninová šťáva je náš každodenní rituál, tak tu Vám už víc fotit nebudu, jen pokud by se nám změnila barva. Zatím u nás frčí červená řepa.

Snídaně zatím taky neměním, bílý jogurt bez škrobu a k tomu chia semínka, podrcená lněná semínka, lžíci bez škrobové vlákniny, ovoce, a ořechy, občas lžičku medu nebo datlového bio sirupu.

Svačiny střídám, pořídila jsem si rýžové chlebíky bez lepku a na ty si mažu pomazánky (cizrna, cotage, tvaroh s něčím) a doplňuji zeleninkou nebo semínky. Pro příklad jsem Vám vyfotila chlebíky, které jsem si pořídila a pak namazané chlebíky s cotage a konopnými semínky. Jen se mi obrázky nedaří vyrovnat do roviny.

ryzove-chlebiky

chlebiky-s-konopseminky

Miluju polévky, takže ve čtvrtek jsem si uvařila jemnou žampionovou, ty zelené fleky jsou čerstvá petrželka a ty hnědé fleky dýňový olej, ten já si přidávám do každé své polévky. Polévky zahušťuji jen přidáním jedné brambory, kterou v polévce uvařím a pak všechno tyčovým mixerem rozšmelcuju. Občas si nějakou zeleninku vyndám, abych neměla krém ze všeho. Ale ze žampionů jsem si udělala fakt krémovou polévku.

zampionova-polevka

Oběd jsem si upekla na 2 dny, a to ze své oblíbené dýně. Pekla jsem ji zároveň s brambory, oliváčkem, bylinkami a nakonec přidala mozzarelu. Taky si k tomu vždycky přihodím paličku česneku.

zapecena-dyne-s-mozarelou

Až obměním svůj jídelníček, tak Vám to sem napíšu. Pokud nezapomenu fotit, tak to budete mít i s obrázkem.

Zatím mám za sebou 2 a půl dne, tak na sobě pozoruji jen, že se mi zrychluje krok (ale možná je to i docela chladným větrem, který tu minulé dva dny docela foukal).

Tak jsem se Vám dlouho neohlásila, dneska mám už 10. den bez lepku a cítím se výborně. Jen jsem Vám zapomněla fotit. Ale věřte, že dietu bez lepku fakt stále držím. Myslím, že se jí budu držet a potraviny s lepkem jíst jen příležitostně a v opravdu malém množství.

Snídaně dávám pořád bílý čistý jogurt s lžičkou skořice, namočených chia semínek, namletou lžící lněných semínek, hrstí namočených ořechů a ovocem, co dům dá (hlavně jablíčka, ta se nám povedla koupit u sadaře opravdu výborná).

Svačím čerstvý půllitr zeleninových šťáv (do půllitrtové láhve si naředím 1/4 litr hutné šťávy).

Dneska jsem si udělala čočkový salát k obědu (snědla a nevyfotila!)

Na odpolední svačinu mám připravený salát ze zelí, mrkve a křenu s kapkou citronu. Co si dám k večeři teprve uvidím, ale určitě to bude kukuřičný chlebík nejspíš s gervais a paprikou.

zelny-salat-s-krenem

Dneska je pondělí 14.11.2016, takže můj poslední testovací den bez lepku. Ale protože se cítím lépe, jsem taková lehčí, akčnější, tak u bezlepku zůstanu. Ne tedy úplně na 100 %, ale na 99 % ano. Už teď jsme se naučili vařit bez zahušťování jíškou. Náš tyčový mixer je v provozu téměř každý den, takže polévky, omáčky, vše zahušťujeme buď přidáním brambory nebo více zeleniny. Chleba a housky mi nechybí. Naučila jsem se jíst kukuřičné chleby, které mi fakt chutnají. Časem určitě objevím i další vychytávky, které chleba či rohlíky či housky nahradí.

kukuricne-placky

Pokud jste také bezlepkoví, tak mi na můj e-mail: zstysova@seznam.cz můžete poslat své nápady či recepty z Vašich oblíbených.

Proč vznikla má Zdravá poradna?

Za všechno může aminokyselina Homocystein, jehož existenci stále ještě naše oficiální medicína, až na světlé výjimky, nechce brát na vědomí.

Můj život s Homocysteinem

Já jsem se poprvé o tom, že se v našem těle (v každé naší buňce), stejně tak jako ve všech živých organismech na naší planetě, nachází nějaký Homocystein, dozvěděla shodou šťastných náhod z ranního vysílání České televize. To se psalo jaro 2013. A tím člověkem, který o Homocysteinu zasvěceně mluvil, byl MUDr. Karel Erben. Vysílání mě zaujalo natolik, že jsem si v chatu našla kontakt na pana doktora i jeho stránky www.karelerben.cz.

Nezaváhala jsem ani na okamžik a na jeho stránkách jsem našla všechny potřebné informace. Tak jsem zbláznila své 2 kamarádky a vyrazily jsme do Prahy za zjištěním své hladiny Homocysteinu. Já jsem jela s tím, že jsem zdravá, bez neduhů, žádné bolesti, žádné komplikace.

Zaskočena jsem byla hned téhož dne odpoledne, kdy mě pan doktor uvítal s výsledkem mého Homocysteinu, kdy moje hodnota ukázala 12,6 umol/l. To byla tedy moje startovací čára, která se ukázala výš, než jsem si dokázala představit.

To Vám píši proto, abyste viděli, že jsem taky jen člověk z masa a kostí.

Od pana doktora jsem převzala doporučení na megadávku vitamínů, dostala termín na kontrolní odběr Homocysteinu, a s tím jsem cestovala domů.

Hned druhý den jsem s doporučením vyrazila do své oblíbené lékárny a nakoupila potřebné vitamíny a minerály. A tím začala má vitamínová doba. Já jsem poctivák, takže ráno 7 pilulí, v poledne 2 pilule, večer zase 7 pilulí. K tomu itinerář co před jídlem, co při jídle, co po jídle. Tak proběhly 2 měsíce.

Na kontrolní odběr jsem se těšila, protože jsem očekávala výsledek na své fyziologické hranici. Mé velké překvapení však nastalo, když moje hodnota Homocysteinu se zastavila na hodnotě 10,2 umol/l. To se panu doktorovi nelíbilo. Protože má za sebou letitou zkušenost, tak vyjádřil podezření na to, že můj zdravotní problém leží v trávicím traktu (uvedl několik latinských názvů, které jsem si nechtěla ani pamatovat). Který nepouští vitamíny tam, kam by měly dojít.

Takže při srpnové kontrole zůstala má doporučená vitamínová dávka stejná a k tomu jsem si přibrala ještě další doplňky na harmonizaci organismu a především trávicího traktu. Na další kontrolu jsem dostala víc času. A taky víc informací.

Abych to zkrátila, na zkrocení Homocysteinu na hranici 5,8 umol/l jsem pracovala poctivě ¾ roku.  Zkrocením Homocysteinu však braní vitamínů neskončilo. Beru je dál v udržovacím režimu, což bude asi ve zbytku mého života.

V té době jsem absolvovala školení od MUDr. Erbena, zůčastnila se lékařského semináře a přečetla vše, co o Homocysteinu napsal pan doktor i co o něm napsali jíní lékaři či medici. Tam jsem narazila i na diplomové práce, které vyvolaly můj AHA moment. Kdy jsem si uvědomila, že Homocystein bylo to, co stálo za mými zdravotními problémy v mládí i za neschopností donosit těhotenství. Viz Můj příběh

Dozvěděla jsem se tím spoustu užitečných informací hlavně o tom, co všechno nemilého nás může potkat, pokud máme hladinu Homocysteinu vyšší, než je zdrávo (mrtvici, infarkt, neplodnost, všechny ty nemoci, které jsme si zvykli nazývat civilizačními chorobami).

Takže jsem vůbec neprotestovala, když mě pan doktor požádal, abych mu v Lounech otevřela jeho detašované pracoviště Poradny civilizačních chorob. A to je počátek vzniku mé Zdravé poradny.

Proč zrovna já chci psát blog?

Na úvod musím předeslat, že jsem technický antitalent, a to odjakživa.

Tento hendikep jsem si vyřešila tím, že jsem si vzala muže technicky založeného.

Co Vám budu líčit. Neumím pustit ani video, ani naprogramovat elektrickou troubu. Jediné, co umím ovládat, je naše automatická pračka. Ale to zřejmě jedině díky tomu, že už máme letitý model, který je manuální a blbuvzdorný.

Dovolte mi, abych Vám vylíčila svoji zkušenost s mobilním telefonem. Svůj první mobilní telefon jsem měla někdy v roce 1996. Říkala jsem mu pádlo. Sloužil mi jen na telefonování. Psát SMS jsem neuměla snad 5 let. To mě naučily až mé děti na jedné společné dovolené.

WP_20160214_18_23_48_Pro
Můj první mobilní telefon

 

Vloni mi můj muž vybral mobilní telefon s plně dotykovou obrazovkou. Do té doby jsem měla klasika tlačítkový telefon, i když ten poslední k tomu měl ještě tlakovou obrazovku. Ale zase byl hodně poruchový. Takže mám mobilní telefon s plně dotykovou obrazovkou. To si můj muž užívá! Jak vzít hovor, když na mě obrazovka nereaguje? Jak vypnout budík, když to tlačítko prostě nezmodrá a nezmodrá. Nevím, zda to máte taky tak, ale já to svádím na vesmírnou energii.

Tak to jsem Vám ve stručnosti vylíčila, jaký je vztah mezi mnou a jakoukoliv technikou.

A teď bych se ještě měla přiznat alespoň ke svým dvěma abnormalitám (kromě jiných). Je to jednak to, že od opravdu mlada mám problém s autoritami. V této oblasti mi opravdu není nic svaté. Ale zato mě jako magnet přitahují lidé, kteří něco dokázali a jsou ochotni své znalosti, zkušenosti a dovednosti předávat dál. Tak v tuto chvíli se ze mě stává umanutá ženská – buldok. Zakousnu se a nepustím.

No a už jsme u toho, proč já a blog. Blog je něco, co mě lákalo od té doby, kdy jsem toto slovo prvně uslyšela.

Své první webové stránky jsem si začala dělat v roce 2013, kdy jsem prošla kurzem Radost z prodeje. Ty jsou zaměřeny na finanční informace a osobní rozvoj. Můžete se na ně juknout zde

Blog jsem na zkoušku začala psát na svých druhých stránkách, které jsem si vytvořila na 100 % sama s Word Pressem. Jsou to informační stránky o zdraví. Jejich součástí je právě i blog, který je opravdu takový pel-mel. Tyto mé stránky najdete tady

No, ale protože jsem pořád žhavá po novinkách, po vylepšování svých stránek, a taky jsem celkem psavec (to mám už od základky. Písemný projev obvykle za 1, ústní projev nic moc), tak se chytám každé zajímavé příležitosti, a blog to této kategorie rozhodně patří.

Ale tím, co mě žene pořád dopředu, navzdory mému technickému netalentu, je dostat své znalosti a zkušenosti co nejširšímu počtu lidí. Já bych totiž za své klienty i dýchala, kdyby to šlo. A proto je vytváření smysluplných stránek tou pro mě nejzajímavější cestou.

Takže vítejte v mé, nejen zdravé poradně!